Milí čtenáři,

od pátku jsem definitivně ve stavu advokátském.

Sama ceremonie byla neobvyklým zážitkem. Své postřehy si dovoluji shrnout následovně:

1) Chci ty Uhlířovy hipsta boty!
2) Hymna advokacie je něco neuvěřitelnýho na pomezí Wagnera, Michala Davida a soundtracku k videu o frakční destilaci.
3) Advokát neadvokát, od prváku na střední se vůbec nic nezměnilo. Dav nahnaný k administrativní přípravě hučel otázkami jako: „Cože jsme měli mít? Já to nemám!“, „Uka, cos tam napsal?“ nebo „Už mě volali? A nejsem až v tý jiný skupině?“
4) Slavnostní přípitek se odehrává v stísněné atmosféře bufetu. Já stál těsně u legendárního nápisu „Samoobslužnost potravinami z lednice není dovolena.“
5) Kouknul jsem do lednice. Nic v ní nebylo.
6) ČAK pravděpodobně vede skrytou kampaň proti vzniku nových advokátních kanceláří. Informace o tom, že už v dnešní době není šance se prosadit na trhu, byla obsažena v projevu i hlavách nás všech. Kdo o tom nevěděl, ten od pondělka začíná makat na kauzách vlastních klientů.