Pondělí

Zas budou Vánoce, těžko jít proti větru. Zvažuju, kdo z mých kamarádů je ta příslovečná převlečená kurva a dá mi nějaký dárek, ačkoliv dobře ví, že já pro ně nic nemám a budu vypadat jako pitomec/lakomec/nehodící se škrtněte. Taky zvažuju, jestli mám veřejně vyjádřit, co si myslím o tom, že umřel Havel, když už dělám ten webkomiks a tu a tam něco tweetnu. Nakonec se raději řídím pravidly „Když nemáte co říct, neříkejte to“ a „Každé zbytečné slovo je zbytečné“. Kdybych ale měl napsat nějakej hejvl hejt, věnoval bych ho těm, co je všechny ty aféry a internety jenom obtěžují. Všem, kteří jakékoliv angažovanosti říkají svoje důrazné dejte-mně-s-tým-pokoj a s igelitkou odcházejí v dál, ku svému domovu, seriálu a klidu na ignoraci. To už líp snáším středoškolačku, co si na týden vylepí Václava hned vedle Edwarda a o přestávkách manifestuje „ty správný“ emoce.

Úterý

Všichni jsou kurvy! Od George jsem dostal knížku, od Adama nějakej strašně ftipnej hrneček (nesnáším ftipný hrnečky kromě ftipnejch hrnečků tohohle komiksu, který jednou začnu prodávat) a od Chiny čaj a šálu. Naštěstí ji letos nepletla její babička. Období, kdy jsem záměrně nosil hnusný věci, protože to byla známka punku, už mám za sebou. V práci mne naštěstí všichni nenávidí do té míry, že jediný projev toho, že mi někdo přeje nějaký Vánoce, přijde od Marušky, ale zato bude doprovázen významným sáhnutím na zadek. Vánoční večírky by se měly konat častěji.

Středa

První den obávaného státního smutku. Na každém rohu číhá tajná policie v jasně žlutých vestách a řídí dopravu. Plížím se ulicí zahalen do šály od Chiny, aby na mně nebylo poznat, že smutek na mně není poznat. Internet už je plný hrůzných zpráv o tom, jak budeme do smutnění nuceni, a to včetně batolat. V metru jede jedno batole, které nebrečí. Poznávám v něm agenta provokatéra, když se na mě začne usmívat. Normálně by to žádný dítě neudělalo. Vedle sedící důchodkyně ten nátlak nezvládá a se slovy: „To je ale krásná holčička.“ se k agentovi vrhá. Chudák babka, určitě už měla koupenýho kapra…

Čtvrtek

Niele očekává, že pro ni udělám něco vánočního. Třeba že jí dám dárek. Nebo s ní půjdu na procházku romanticky zasněženým městem (nechápu, co holky mají na těch procházkách…), aniž bych z toho udělal tour de svařák. Zvolil jsem teda ten dárek. Ukázalo se, že očekávala procházku romanticky zasněženým městem + přiměřené množství svařáku + nakonec dárek. Strhla mi body i za to, že město nebylo zasněžený. Zkouším to ještě zachránit pokusem o překlad poezie z knihy od George. Řekl bych ale, že obraty jako „black umbrella in the fridge“ a „prothesis of the fish“ ji jenom utvrdily v tom, že poezie je to, co vznikne, když je někdo dostatečně drzej na to, aby vedle sebe nasázel random slova, a někdo další dost blbej na to, aby tvrdil: „I have known some of them by heart since I was fifteen“.

Pátek

Vánoční večírek jsme začali raději už ve dvě, protože paní Advokátka musí brzy domů. Kdybychom lahve otevřeli až v původně plánovaných šest, nemohla by nás u toho poučit, že smysl vánočních večírků nechápe a nemá je ráda, protože jsou naprosto v rozporu s původním smyslem Vánoc, který je taky děsná blbost. Petra pouští koledy, s jejichž textem paní Advokátka rovněž nesouhlasí. Z geografického hlediska ji pobuřuje, že Betlém je podle nich pravděpodobně někde mezi Vizovicema a Zlínem. Jako by to nemohlo být u Kladna!

Po odchodu všech žen kromě Marušky Patrik přistupuje ke svému evil plánu a vytahuje slivovici, prý pravou od někud z toho okolí Betléma. Rok 2001. Vyhrála i nějaký ceny. Když se ukázalo, že po ní Maruška nesahá na ten správnej zadek, zbylo už ve flašce Patrikovi akorát na posledního panáka útěchy. Následně zavolal Petře, kde jako je a jestli ještě něco nepodniknou, protože „tady se to uplně děsně zvrhlo, tady prostě nebudu dřepět už, jsem měl odejít už jaks šla ty“. Všímavá Petra ovšem nesežere jen tak něco, takže brzy po vylíčení Sodomy a Gomory, co v kanceláři nastala, Patrik přešel do defenzívy a když už se dostal ke slovu, stačilo to akorát na „jsem po žádnejch asistentkách nelez! Ty taky naděláš…“

A tak, milé děti, pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí :-)