Pondělí

Je hnusně. Jedu do práce a přesvědčuju se, že mám podzimní depku. Kdybych ji neměl, tak by to znamenalo, že můj život je objektivně pain in the ass.

Úterý

Je hnusně. Jedu z práce. Poslouchám dva chlapíky středního věku a dělnického povolaní, jak se baví o Obamovi. Že prej není Emeričan, pravej, od Mattela. První si myslí, že Obama je muslim, druhej je navíc přesvědčenej, že to je muslimskej Žid, ale oba je ve skutečnsoti akorát sere, že je černej.

Středa

George v rámci svého bádání nad nějakou genderouvou otázkou zjistila, že existuje advokátní kacelář, kde nesmí pracovat muži. Tak jsem tam hned poslal CV. To mají za to! Na moje hnutí mysli za zrovnoprávnění mužů nebylo nikterak reagováno. Ale až jednou vymřeme, chlapi….tak si toho na některejch místech evidentně ani nevšimnou.

Čtvrtek

Paní Advokátka, kontrolujíc moje vyjádření k vyjádření, střídavě buď vyje bolestí nebo dostává záchvaty smíchu. Já se u toho nemůžu soustředit a můj problém s neschopností adaptovat se na umístění y a z na klávesnící v práci, které je odlišné od toho, co mám doma, dorostl takových rozměrů, že teď už jsem na oba pokusy schopen napsat „yřejmě“.

Svěřuju se večer Niele, která prohlašuje, že mě má i přesto ráda a za nic by mě nevyměnila. Snad kromě cca pěti teroristů mezi 20-35 lety sportovní postavy.

Pátek

S pohledem rezignovaně upřeným do pračky se snažím si nepřipouštět, že o víkendu budu muset cestovat. Rád se podívám na nějaký nový místa, ale nechápu, proč kvůli tomu musím pokaždý někam jet. Navíc proto nestíhám nakreslit regulérní díl, na který mám tentokrát údernej nápad přímo ze života. Stalo se mi totiž… ale to se nechte překvapit ve čtvrtek ;-)